Německá kapela The Higgins a jejich frontman Tobi. Tuhle kapelu jsem si poprvé pozval do Prahy před dvěma lety, ale stali se z nás všech kamarádi tak rychle a tak velcí, jako kdybychom se znali celý život. Po hudební stránce je tahle kapela absolutně někde jinde, než všichni ostatní. Na nic si nehrají, nejde jim o peníze, jsou rádi, že můžou vypadnout ze stereotypu a jet dělat to, co je opravdu baví. Dejte si rozhovor zde!
Ahoj Tobi. Tak jak se vám daří? Co kapela? Co nového u vás a co se vám za letošní rok povedlo?
Velmi dobře, díky. Ještě máme letní prázdniny, ale za 2 týdny začneme koncertem v Norimberku společně s Chefdenker. Pak další koncert v Heidenheimu a to je pro letošní rok vše. Momentálně pracujeme na novém albu. Tentokrát LP. Máme asi 20 písniček, ze kterých si můžeme vybrat. Ale všechny ještě nejsou hotové. Letošní rok byl trochu problematický. Poté, co se naše show k 25. výročí nemohla konat v roce 2022 kvůli Covidu, chtěli jsme to udělat letos. Měli jsme vybraný datum a chtěli jsme pozvat spoustu kapel, ale skoro nikdo nemohl.
Vím něco o špatném roce. Letos je to opravdu špatné. Váš koncert a další věci jsou také zrušeny, ale věřme, že příští rok bude lépe. Jako kapela vašeho stylu a s pětadvaceti lety existence toho máte za sebou docela dost. Navíc jste svým stylem docela originální. Čím to je, že nehrajete tak často?
Haha, děkuji za milá slova. V podstatě důvod, proč nehrajeme tolik koncertů, je ten, že jsme staří. Rodiny, soukromé i pracovní povinnosti a lenost berou za své, haha. Ale když se mě ptáš.. Ještě bychom jeli 800 kilometrů za skvělou show v Ostravě, kdyby nás Degradace nebo Rock Hill Music Club požádal. Ale ve skutečnosti se nesnažíme hrát víkendová vystoupení každé 2 týdny jako před 20 lety. Ale po vydání našeho dalšího alba bude určitě turné!
A vydávat nové album chcete kdy? Jestli se můžu zeptat?
Můžeš, ale opravdu ti to nemohu říct. Uvidíme příští týden, až se po létě poprvé sejdeme. Doufám, že všechny nahrávky stihneme kolem Vánoc. A pak záleží na tom, kdy se bude deska lisovat. Slyšel jsem, že to v dnešní době může trvat několik měsíců.
Tak držím palce, ať na to dlouho nečekáte a ať se vše podaří jak má. Tobi řekni mi… Ty jako profesor na střední škole, bubeník majitel prosperující firmy s výrobou nábytku a podobně. Kde se ve vás vzalo, že budete hrát zrovna tuhle hudbu?
Všichni hrajeme v kapelách již více než 35 let. Samozřejmě, že hudba, kterou jsme poslouchali v mládí, měla silný vliv na to, co hrajeme dnes. Všechny naše písničky děláme společně. Jeden přijde s nápadem, pak spolu zahrajeme a pokud to bude dobré, bude z toho skladba. Máme nějaká nepsaná a dokonce nevyřčená pravidla. Jedním z nich je například to, že každá píseň musí být chytlavá a co nejkratší. Pokud se v písničce nic neděje, začínám se nudit. Chyba většiny kapel, které jsem viděl naživo nebo poslouchal. Snažíme se tyhle chyby nedělat, haha. Mimochodem, nikdy jsme neřekli, že musíme hrát nějaký konkrétní druh hudby. Jak jsem řekl, je to jen výsledek toho, co se objeví, když spolu hrajeme.
Vaše hudba mě opravdu baví. Je to úplně něco jiného, než vše ostatní okolo a vždycky jste i vyčnívali mezi všemi kapelami, když jsem si vás pozval na nějakou akci do Čech. Je nějaká kapela, která přímo osobně tebe hodně inspiruje?
Hodně. Ale musíme se zeptat i ostatních. Osobně jsem v raném dospívání poslouchal spoustu metalových kapel a přes crossover jsem se dostal k hardcoru a punku. Když jsme začínali s Higgins, všichni jsme měli rádi kapely jako Oxymoron. Ale inspiruji se i jinými hudebními styly jako Soul, Rock’n’Roll, Ska a dokonce i Blues nebo Jazz.
Takže všehochuť. Oxymoron jsou výborný. Škoda, že už nehrají. Teď před nedávnem jsem ještě narazil na Erstausgabe a ti mě taky hodně baví a rád bych si je pozval. Co ty a rodinný život? Asi není úplně problém rodinu skloubit s hraním, když tolik nehrajete nebo ano? Navíc ty sám máš spousty jiných koníčků, jako třeba lyžování a hory celkově a různé dobrodružné výlety J.
Rodina je problém, zvláště pokud jde o turné. Proto jsme nikdy nechtěli být profesionálnější. Jak říkáš, kapela je koníček a vždy byla pro nás všechny dobrou záminkou, abychom opustili normální život a trávili čas s přáteli. A hlavně děláme věci, které máme rádi. A to je hraní naší hudby naživo, poznávání skvělých lidí, kapel a promotérů, jako jsi ty.
Takto děkuji, že jsi mě zařadil mezi lidi, které jsi nedávno potkal a bereš je jako kamarády. Také jste mi dost přirostli k srdci. Je skvělé, když se z jednoho pozvání na koncert stane docela velké přátelství. Tobi řekni mi. Za pětadvacet let svého fungování toho máte za sebou docela dost a určitě i spoustu zážitků. Co si myslíš, že byl váš největší úspěch?
Určitě bych řekl, že spolu hrajeme už 25 let ve stejné sestavě. My 4, co jsme kapelu založili, jsme stále in a po 2 letech se k nám přidal pouze Chunter. Ale občas potřebujeme záložní hráče.
To je pěkný držet takhle pohromadě 25 let. To se málokdy vidí. Kde jste nejdále hráli od vašeho domova a s jakou největší kapelou jste se na pódiu potkali?
Manchester byl podle mě nejdál.
Hráli jsme na festivalech s „velkými“ kapelami, ale většina z nich byla nesmysl…
Ty jako muzikant jsi taky hodně flexibilní. Umíš hrát vlastně i na kytary. Někdy jen zpíváš, někdy vezmeš do ruky kytaru nebo basu a jedeš. To je za mě hrozně super, že dokážeš zaskočit kdykoliv a nemusí se rušit koncerty. Jaký nástroj tě vlastně nejvíce baví?
To opravdu záleží na hudbě a dokonce i na kapele nebo hudebnících, se kterými hraji. Když jsme začínali s Higgins, byli jsme jen 4 lidé a já hrál na druhou kytaru. Pak přišla jediná skutečná změna v sestavě a Chunter se ke kapele přidal jako kytarista a já doteď jen zpívám. Někdy chce Franky dělat hlavní vokály a pak si vezmu jeho kytaru. A když Kaktus nemůže jít s námi, hraju na basu. Hrál jsem na kytaru a basu v nějakých jiných punkových kapelách nebo projektech. Nejvíc mě možná baví hrát na basu v grooving reggae nebo ska kapele. Ale to už je dávno, co jsem měl takový projekt.
Vaše hudba je fakt skvělá. Od začátku do konce. Mě osobně to hrozně baví, ale přeci jen. Je nějaká písnička, kterou hraješ a opravdu tě hodně sere?
Ne, žádná konkrétní. Kdyby to tak bylo, nezpíval bych ji. Ale abych byl upřímný, někdy vás písničky naštvou. Ale pokud by nějaká byla, nehráli bychom je. Ve skutečnosti neexistují žádné písně od The Higgins, které bych neměl rád. Ale některé staré texty bych už nezpíval.
A jaký je osobně tvůj nejlepší zážitek, co jsi s kapelou zažil?
Nejlepší bylo vždycky turné. Každé turné bylo skvělé a bylo tam tolik úžasných vystoupení.
A naopak nejhorší zážitek?
Hehe, bylo tolik špatných jako dobrých okamžiků. Ale většinou si pamatujete ty dobré. Špatné byly většinou tehdy, když promotéři odvedli špatnou práci a představení byla krátce předtím zrušena nebo nedělali propagaci a nikdo nepřišel. Nebo vám řeknou, že tam nejsou žádná místa na spaní. A neumíš si představit, na kterých místech jsme někdy museli spát.
Takže Tobi, blížíme se ke konci. Je něco, co ti vadí na dnešní hudební scéně, návštěvnících, pořadatelích nebo na dnešní době obecně?
Myslím, že většina věcí, které mě trápí, souvisí se stárnutím. Viděli jsme toho tolik a obecně je toho v našem životě méně. Neříkám ostatním, zvláště mladším lidem, že v minulosti byly lepší časy. Určitě byly, ale protože jsme byli mladší. Dokonce si myslím, že na koncerty chodí víc lidí a na koncertech je lepší atmosféra, než před deseti nebo patnácti lety. A na scéně jsou noví lidé s různými nápady a to je velmi zajímavé o tom diskutovat a přemýšlet. Možná jsme se mýlili v různých věcech, které jsme dělali v minulosti. Pak musíme změnit své chování. Co mě opravdu štve, je to, co se děje ve světě. Války, uprchlíci umírají v moři a fašistické strany jsou tak silné v mnoha zemích, dokonce i v Německu. Myslím, že jsme ve velmi důležitém bodě naší historie a doufám, že tím projdeme bez vážné újmy.
Je něco, co by jsi rád vzkázal lidem?
Myslím, že nemám co říct. Možná kromě „dělejte, co chcete. Pokud se cítíš dobře, jdi do toho!“
Tobi, díky za tvůj čas a v lednu na viděnou v Praze!
My také!! Uvidíme se potom!