Tentokrát jsme si vzali do parády kapelu Myšlenkový pochod a jejich člena Matěje Červenku. Proč mají momentálně pauzu? Kde se vidí za deset let a co jejich ostatní cíle a životy? Dozvíte se zde..
Myšlenkový pochod je pro mě kapela, která mi dokázala ukázat, že existuje pohoda i v těch nejhorších chvílích a že by se z toho neměl člověk nikdy posrat a brát to tak, jak to je. Navíc jejích svižný a melodický ska-punk dokáže rozhoupat kde koho a nikdy to nezkazí náladu…
Ahoj Matěji. Co ty a Myšlenkový pochod? Dlouho jsem vám nikde neviděl ani napsané na plakátě. Co se s vámi teď v poslední době děje?
Ahoj Tome. Máme to poslední dobou poměrně divoké. Končit rozhodně neplánujeme, ale dali jsme si takovou nenucenou pauzu, abychom se opět dostali do té tvůrčí nálady. Neříkám, že nám hraní nechybí, ale potřebujeme teď čas na dodělání alba, které sobě i fanouškům slibujeme už druhým rokem. K tomu nám trumpetista na celé léto odjel za velkou louži a bubeník si na začátku léta zlomil palec. Takže bychom toho i tak moc neodehráli. Na podzim se už ale chystáme někam zase vyrazit a snad to i podpořit pár ochutnávkami z připravovaného debutu.
No tak už se těším, až vás zase někde uslyším… Bohužel na mých akcích to letos nebude, také jsem si musel dát od toho všeho trošku pauzu a na chvíli se zastavit. Začalo se to všechno řítit až moc rychle… Ale zpět k vaší tvorbě. Na to, že na hudební scéně nejste tak dlouho, tak svojí tvorbou smáznete X desítek kapel, které tu jsou o dost déle, než vy. Kde vy čerpáte inspiraci na texty s hudbu?
Prvně ti za celou kapelu musím poděkovat za tento fajn kompliment. To potěší. I když osobně si myslím, že u nás je to hodně koncert od koncertu a v jaké náladě se sejdeme. I tak do toho všichni dáme to, co v danou chvíli můžeme. Ale zpět k tvé otázce, Tome. Inspirací na texty je hodně, na hudbu už míň. Většinou se snažím texty psát co nejvíc najednou. Napadne mě rým a hned zkusím dopsat celou písničku. Tam se nejlíp uvidí, jestli to má potenciál nebo ne. pak dodělám frázování, upravím rýmy a nakonec se k tomu všemu nějak dodají akrody. S tímhle mám poslední dobou docela problém a spousty rozdělaných textů končí různě po mém počítači a pokoji. Naštěstí naše úžasná Hanča píše texty, dělá akordy a jelikož hraje na harmoniku, tak přijde i s melodií. Takové písničky se potom ve zkušebně dělají skoro sami, až na občasné problémy s tempem a rytmem. Marek s Hančou pak jen kroutí hlavou a peskují nás za každou chybu. Inspirací pro náš text může být ale opravdu cokoli. Písnička Bernardýn třeba vznikla kdysi během 10 minut kvůli sázce, pokračování příběhu Lavina potom asi za 20 minut u sledování seriálu Vyšehrad.
Takže se vlastně jedná převážně o takové ty “volnomyšlenkářské” texty? Koho co napadne?
To bych zase nerad tvrdil. Většina našich textů v sobě má něco navíc. Někdy je to víc očividné, jako například v Písničce Myš Lenka, někdy si tam člověk musí trochu zapátrat. Stále hrajeme punk, i když říznutý skáčkem, a proto se do písniček snažíme dávat i nějaký hlubší odkaz. I když o té hloubce by se taky dalo někdy polemizovat. Většina textů tedy buďto vypráví nějaký příběh, jako Bernardýn a Lavina, nebo se snaží vzbudit nějakou emoci, ať už je to bude rebélií v Písničce Stejně Šťastnej Seš, odraz zlomeného srdíčka ve Všechno Při Starým a nebo zamyšlení nad tímhle občas bláznivým světem právě v Lence. Pak tu jsou samozřejmě čistě punkový texty jako Pelhřimovskej Punk nebo Počkej, co?, zkrátka chceme, aby si naši muziku mohl užít každý a nemusel dlouhé minuty a hodiny analyzovat a rozebírat text, co tím autor vlastně myslel.
Vraťme se ještě ke koncertům. Kdy jste tedy letos vlastně odehráli poslední váš koncert před nenucenou pauzou? A Jaký jste si letos nejvíce užili?
Poslední koncert byl u nás doma v Pelhřimově na malé scéně Kulturního Domu. Hráli s námi V.V.Ú. a pelhřimovští MulletHead. Koncert to byl vydařený, my si užili to, že nikdo nemusel řídit a až na escort docela nafrčenýho borce, který se v backstagy přebíral věcmi kapel, to byla paráda. Letos jsme jeli naše jarní mini tour s kamarády z kapely Banda, kdo nezná, tak ať to kouká napravit a tam jsme si užili fakt každou zastávku. Jeli jsme po menších klubech, takže bylo vždy téměř plno. Úžasné zahájení v Praze v Broukovi, skvělá zastávka v Lucky Perry, kdy jsme si zahráli už v podstatě s legendou žánru, Duklou Vozovnou a zakončení v Hradci Králové, kde nás mile překvapilo naše domácí pivo Poutník a k tomu ještě speciál 14°, takže o zábavu bylo postaráno. Bohužel jsme měli velkou marodku a občas jsme bojovali s prací a tak jsme museli pár zastávek vynechat, tak bych se rád ještě jednou omluvil lidem, co se těšili na nějakou zastávku, kam jsme se nedostavili, ale my vám to příští jaro vynahradíme!
Já myslím, že příští jaro už vás budu také moci někam konečně pozval! Co vám vyhovuje více? Tyhle menší klubové akce nebo Velké venkovní akce?
A my moc rádi přijedeme. Sice mě a Vítka čekají státnice, ale to se nějak zvládne. Všechno má něco do sebe. Myslím, že budu mluvit za všechny, když řeknu, že si více užíváme venkovní akce. Sluníčko, studený pivo a dobrá muzika je prostě super. I ti lidé mi přijdou víc odvázání, když je to při hezkém počasí někde venku. Klubovky na druhou stranu dokážou udělat naprosto neskutečnou atmosféru, kterou cítíš ve vzduchu a už podle toho se dá z části poznat, jak se koncert podaří. Takže asi nedokážu objektivně říct, co je lepší.
Řekni mi. Teď když nehrajete… Ty jsi zkoušel s někým ještě rozjet nějaký jeden projekt, ale v úplně jiném žánru, než je Myšlenkový pochod. Jak s tím to vypadá?
Jo jo, máme teď zkušebnu u nás v Pelhřimově, tak si člověk, který s muzikou tráví každý den, v podstatě nonstop, občas zafantazíruje a nápadů je pak hromada. Než se z Pochodu stala tahle naše pětičlenná banda hráli jsme ve třech a chtěli jsme do toho řezat. Pořádně ostrý punk, čtyři hajtky na start a odfrčet celý koncert pod plynem. Občas mi to trochu chybí a tak si teď pohráváme s myšlenkou udělat si takovou malou bokovku pro uspokojení těch chaos a hc punkáčů, kteří jsou v nás furt od těch patnácti, šestnácti, schování. Bubeníka a basáka přeci jen mám. Zatím je to ale všechno ve hvězdách a hlavně bych to nerad dělal na úkor Pochodu. Tam jsem se našel a s tím chci pokračovat, dokud to půjde.
Jak jste to teď zvládali? Harmonikářka Hanka vám odjížděla hrát do kapely Tragedis, do toho skoro všichni škola, práce a podobně. Jak se tohle daří skloubit?
Nebudu lhát, stojí nás to všechny hodně nervů. Osobně si myslím, že nejvíc je z toho na větvi Hanča, i když by se dalo říct, že ta má svoje jistý. O to víc mě potom potěšilo, když mi u piva řekla, že má ráda Pochod i nás a záleží ji na tom. Asi to bylo zrovna po nějaké dlouhé debatě o tom, jestli na koncert pojedeme, kdo bude řídit, v kolik pojedeme a podobně. Je to pak dost našlapaný a na ostatní věci už není moc čas. Každopádně hrajeme pro zábavu a když zkrátka někdo řekne, že daný datum a daný čas má rodinnou oslavu, práci, den před zkouškou ( což s námi většinou stejně moc nehne ), nelámeme to přes koleno a vyhlížíme další akce, kde se budeme moct ukázat. Hanča má ale asi tu věc, co Hermiona ve Vězni z Azkabanu, protože ta může fakt v podstatě vždycky…
Jak to děláte? Kdykoliv jsem vás viděl nebo měl někde pozvané, pokaždé z vás srší neskutečně obrovská pozitivní energie a dokážete i uklidnit pořadatele i když už je na místě jasné, že je to “průser”..
To jsme prostě my. Docela jsi mě teď zaskočil protože fakt nevím, jak odpovědět. Nemá to asi žádný důvod. Baví nás to, baví nás bavit lidi a trávit spolu čas. Přijet s dobrou náladou je to nejmenší, co můžeme nabídnout. Občas to samozřejmě taky zaskřípe, jako když jsem tenkrát místo povolených 3 piv před koncertem vypil tak 10 a to byl oheň na střeše. Dokážeme si všechno vyříkat, nehrajeme si na žádný hvězdy ( občas jo, ale to je záměrně a chvilku to děsilo Hanču, než jsme ji vysvětlili, jak se věci mají ) , nesnažíme se z toho udělat byznys, necpeme se někam, kde víme, že nemáme co dělat. Tohle je za mě to, co dělá malou kapelu. Hlavně tu naší. Ty věci musí prostě přijít sami. Jakožto nejmenovaný kapelník chci, aby se všichni cítili dobře a pak se to promítne do vystoupení, ze kterého se občas z koncertu stane spíš divadlo říznuté improvizovaným vystoupením amatérských stand up komiků. Občas sáhnu po nějaké nadávce, ale oni ví, že je mám rád a taky chápou, že je občas otravný po třicátý vysvětlovat, jak se co hraje. Vítek by mohl vyprávět… Taky ještě dodám, že poslední věc co chceš je, aby člověk, který si tě pozval, byl během tvého vystoupení ve špatném rozpoložení…
Přesně pro tyhle věci vás mám rád a snažím se vás pozvat na všechny akce, co jdou.. Pracuje se s vámi fakt dobře. Pomalu se přehoupneme ke konci… Mohli bychom si takhle povídat bůh ví jak dlouho, ale nejde to. Kde se vidíte třeba za takových 10 let?
Hrajeme teď 6. rokem, vyloženě náš Ska-punk zhruba 3. a jestli budeme někdy slavit 16. let, tak to bude jízda jakou Pelhřimov nezažil ! Popravdě sám nevím, co s námi bude za rok, natož za deset, ale můžu ti slíbit, že jestli se nám podaří udržet stejnou pohodu a náladu, tak budeme klidně dalších 10 let obrážet koncerty s tím stejným setem dokola. Jestli to ostatní vidí stejně nevím, ale tajně doufám, že jo. Bylo by super si jednou zahrát před nějakým velkým jménem tohohle žánru, ať už Ska-P nebo třeba Less Than Jake, ale na to musíme ještě hodně moc věcí dopilovat…
Kdyby vás teď z fleku někdo pozval třeba na koncert před nějakou takovouhle kapelu, vzali by jste to?
To není jenom na mě, já bych do toho šel hned. Věřím, že zbytek kapely taky, ale čekaly by nás hodiny a hodiny práce ve zkušebně. Přeci jen už by to nebylo jen o tom, pobavit pár lidí. Byla by to taková pomyslná brána do “mainstreamu”, která se buďto otevře dokořán, nebo zase na dlouhou dobu zavře. Naším cílem ale rozhodně není stát se mainstreamem, ale věřím, že mě chápeš…
Chápu, ale možná vám budu moci být nápomocen v příští roce. Také jsem pochopil, že je na čase začít fungovat jinak s ty akce také dělat jinak.. Uvidíme, co vše se povede… Ať si říkáme co si říkáme, dnešní doba není úplně v pořádku. Co tobě vadí na dnešní době? Ať už na návštěvnících, tak na kapelách nebo celkově na dnešní době?
Když to vezmu v pořadí, v jakém ses ptal, tak na návštěvnících mi nevadí opravdu nic, hlavní je, že se najdou lidi, kteří přijdou akci podpořit. Co se týče pár vybraných promotérů a pořadatelů je to už horší. Je zkrátka na prd, když se s člověkem domluvíš na nějakém honoráři, děláš to přeci jenom ve svém volném čase a nafta, struny atd. prostě něco stojí, kór dnes. Když se pak handrkuješ o to, aby jsi dostal alespoň adekvátní honorář na tu naftu, dokáže to zážitek znepříjemnit. Kdybychom místo pár takovýhle akcí šli radši společně na brigádu, šetřilo by se na merch a album lépe. Samozřejmě jde o nadsázku, víme, že občas to prostě nevyjde, ale když se to stane dvakrát, třikrát po sobě, tak už zkrátka nemáme náladu to podstupovat znovu. To samozřejmě není tvůj případ Tome! Osobně z podstaty nemám rád revival kapely. Nemám nic proti dobrýmu revivalu typu Kiss, Rammstein nebo Queenie, to je fakt zážitek a mohu jedině doporučit. Mám na mysli kapely té nátury, že přijedou, zahrají 3 hodiny, každých dvacet minut pauza na cigárko a lidi se stejně můžou zbláznit, když zahrají Kabáty, Rybičky a Marka Ztraceného. Nakonec naperou peněženku absolutním nesmyslem, které mnohdy lepší autorské kapely ani nedostanou a jedou pryč. Někdo to ale dělat musí a dokud za to lidi budou ochotni takové peníze platit, tak to tak asi vždycky bude… No a co se týče dnešní doby, tak mě nejvíc vadí to, že každý je na všechno odborník, je se s tebou schopný do krve hádat, že jsi zmanipulovaný, i kdyby jsi mu ukázal vědeckou studii z dob krále Klacka. Zabedněnost, hloupost a nedostatek lidskosti. Opravdu bych některým jedincům přál, aby si zkusili týden ať už na Ukrajině, v Sýrii i v tom Rusku. Takový lidi nemůžu vystát a než riskovat eskalaci konverzace do nějakých fyzických rovin, je to lepší občas neřešit. Fuck Putin a sláva Ukrajině. Tím bych to asi uzavřel…
Jo a ještě Flatearthers, ale to už jsou konverzace na jiné úrovni a člověk s alespoň dvouciferným IQ se u toho vždycky nasměje, co jsou schopni vyplodit…
Skvěle sepsáno!! Díky za skvělou odpověď!!! Pojďme trochu odlehčit… I přes krátkou dobu, jakou hrajete, toho za sebou máte poměrně dost. Jaký je tvůj nejlepší zážitek, co se týče hudební scény?
Nejlepší pro mě asi bylo, když se nám tenkrát v Praze zrovna na jedné z tvých akcí podařilo poprvé rozezpívat lidi při Počkej, co?, to jsme čuměli všichni a fakt na to do teď vzpomínám. Celkově mám ty zážitky spojené spíše s cestou na koncert, s tím, co se děje před a po a z toho koncertu už jsou takové prima útržky, jako když si někdo skočí do lidí a tak. Do dneška vzpomínám na loňský Ska Punk Night ve Vrchlabí, kam s námi vyrazila parta kámošů a patřičně jsme si celou akci užili. Jako nejlepší koncert ale asi beru ten, kdy jsme naprostým omylem, značně pod vlivem, s rozlazenou kytarou a mým pádem během výskoku vyhráli pelhřimovskou soutěž kapel. To byla fakt jízda!!!
Jsem rád, že se furt spojujeme dohromady! A naopak nejhorší zážitek?.
Vyloženě nejhorší asi nemám, všechny akce jsou v něčem přínosem a o to jde. Občas se něco nepovede, praskne struna, zapomene se stolička k bicím, někdo zrychluje, někdo zpomaluje a tak to prostě občas je. S hraním špatný zážitek asi vyloženě nemám, sice jsme jednou čekali na náš hrací čas do jedný nebo do dvou do rána, i když jsme měli hrát v jedenáct, ale aspoň jsme se pořádně opili a nedrželi večerku. Nejhorší tak asi bylo to, když nějaký chlap hrabal na naší Hanču a nechápal, že asi nemá zájem, tak jsem mu to chtěl zdůrazňuji slušně vysvětlit já. Skončilo to tak, že mě čapnul pod krkem, dostal jsem čelíčko a jak jsme se tam pak na sebe oba udiveně dívali, jako co se to právě stalo, už ho brala security ven. Za hodinku už jsme řádili na pódiu a pán přišel o super koncík. Hlavně se z toho neposrat!
Je nějaká písnička z vašeho repertoáru, kterou hraješ a fakt tě sere?
Musím říct, že ačkoli jsem si dlouho prosazoval Kytaru Kvůli Punku, tak teď už mě to fakt nebaví. Máme ji tam vlastně už jen proto, aby si Marek s Hančou mohli odpočinout. Trochu mi začíná vadit Myšlenkový Pochod (myslím písničku ) protože to má asi tak nekonečně minut a od doby, co jsme ji přesunuli doprostřed setu se musím fakt soustředit, aby všechny ty bary ve slokách aspoň trochu zněli. No uvidíme, co nové album přinese za změny… Zatím ale zůstane všechno při starém.
Máme tu poslední otázku nebo otázku… Spíše prostor pro tebe. Je něco, co by jsi chtěl vzkázat lidem? Cokoliv…
Já to s dovolením zakončím naší klasikou, jako na koncertě. Sledujte Myšlenkový Pochod protože ani my sami nevíme, čeho jsme schopni, choďte na akce a hlavně se mějte rádi.
Díky za super rozhovor, takhle bychom si mohli povídat dlouho, ale určitě příště ještě něco vymyslíme! Přeji vám co nejvíce let hraní a skvělých zážitků na pódiu! A doufám, že brzy na viděnou na vaší, mojí nebo jiné akci.
Já děkuji tobě Tome za pozvání a měj se fajn. Brzy na viděnou někde u pódia.